.

lovec a laň | ze zaprášeného šuplíku

23. října 2017 v 8:00 | Katlyn |  poems
Aby blog nezel prázdnotou než sepíšu nějaké nové literární počiny, což je důvod, proč jsem vlastně s blogem vůbec začala, rozhodla jsem se, že bych mohla přidat nějaké mé staré počiny, které jsem ještě nezačala ze srdce nenávidět. Tak si je užijte.


Název: Lovec a laň
Datum sepsání: 24. říjen 2012

Jezírko uprostřed lesíka,
měsíc v úplňku svítí,
mladý lovec za laní pospíchá,
zdalipak ji chytí?




Běž lani, pospíchej,
lovec se blíží,
musíš se schovat,
lovec se plíží.

"Nech ji, nech ji jít,"
šeptají stromy,
lovec uprostřed lesa
řítí se do záhuby.

Laň k jezírku
rychle se blíží,
otoč se rychle, lovče,
tvoje hodina se blíží.

Vysvitne hvězda,
malá naděje,
lovec se zastaví,
pátrá po lani, kde je?

Utekla mu snad,
to nesmí se stát,
s laní musí se
vrátit na hrad.

Najednou se mezi stromy
mihne záblesk hnědavý.
Spatřil, tady je,
už ho nic nezastaví.

Pozdě je pro lovce,
pozdě je pro laň,
už je nic nespasí,
ani sám Pán.

Laň běží,
poslední skok,
šíp letí,
vítězný hod.

Na zádech rána,
poslední výdech,
zima je chladná,
smrt vítá svých dítek.

Lovcem zmítá děs,
když červená barví bílou zem.
Co jen to provedl,
proč zabil krásu jen?

Zlo je všude,
lovce obestírá temnota,
místo laně na zemi leží
klenot jeho života.

Ležela tam v tmavých šatech
nasáklých krví,
vše bylo pryč a
už patřila jen smrti.

Bylo to kouzlo
nebo prokletí,
všude jen tma,
žádné světlo nesvítí.

Zmocnil se ho vztek,
prastará to síla,
zlo už své sítě spřádá
a smrt už vítá dalšího poutníka.

S jemností naposled pohladí
její bledou tvář,
rychle vykročí
na pouť, kde shledá se s ní zas.

Uprostřed lesíka
jezírko leží,
u jezírka dívka
na zemi pokrytou krví.

Kousek od ní mládenec,
mladý lovec,
dýka od krve,
jeho konec.

Lesík už tajemství nevydá,
nikdo nezjistí, co se stalo.
Smrt volala po krvi,
nic jim nezůstalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.