.

Balada o Guinevíře a Lancelotovi

8. listopadu 2017 v 17:08 | Katlyn |  poems

Název: Balada o Guinevíře a Lancelotovi
Datum sepsání: 18. červen 2015
Každý zná tu zem,
kde král Artuš kdysi vlád,
kde toužilo po něm mnoho žen,
jen jednu však miloval on sám.
 

a s bratrem byli čtyři | 30 days challenge

6. listopadu 2017 v 19:36 | Katlyn |  30 days challenge

DEN JEDENÁCTÝ - napiš pár věcí o tvém sourozenci
Po dlouhou dobu jsem byla jedináček. Dlouho dobu jsem chtěla nějakého sourozence a po dlouhých deseti letech se mi toto přání splnilo. Narodil se můj malý bratříček. Dostal jméno Kuba, ale já mu tak nějak už pár let říkám Míšo, nebo Myško. Což neskutečně vytáčí mamku, ale bráchovi to překvapivě nebaví.
Na to, že je mezi náma přes deset let rozdíl, nemáme problémy se hádat a rvát se. Někdy je to až neskutečně překvapivé, že se ještě pořád dokážeme takhle pošťuchovat. Brácha už postupně dospývá a již několik let navštěvuje základní školu. Už ho samozřejmě nebaví tak, jak v první třídě, ale ještě mi nepříjde tak otrávený, jak jsem potom byla ke konci už já. Doufám, že mu to takhle vydrží.
Brácha je strašně ukecanej a rád povídá různé historky. Nejlepší je samozřejmě, když vytáhne něco, co člověk nechce, aby se vědělo a začně to vyprávět ve společnosti více lidí, než jenom mamky. Většinu svého času tráví na telefonu nebo u počítače hraním her, asi jako každé dítě v dnešní době. Avšak každý den má jeden kroužek a co si tak vybavuji, letos má florbal, parkour a fotbal. Ale on to střídá jako hodinky a jak nejsem doma pořád, tak už bohužel nemám takový přehled jako vždycky.
Někdy mi leze neskutečně na nervy, ale to je asi normální. Ale nikdy bych ho za nikoho jinýho nevyměnila. Je to můj malý bráška a já jsem vždy připravena ho ochránit před jakýmkoliv nebezpečím, které mu může hrozit.

tehdy bylo líp | 30 days challenge

5. listopadu 2017 v 20:38 | Katlyn |  30 days challenge

DEN DESÁTÝ - okamžik, kdy jsi byla nejvíce spokojený se svým životem
Není vůbec lehké říct, kdy jsem byla nejvíce spokejená se svým životem. Vždy bylo něco, co ten pocit naprosté spokojenosti zkazilo. Avšak, kdybych se měla opravdu pořádně zamyslet a prostě vybrat nějaký okamžit, nebo v mém případě období, řekla bych, že se jedná o poslední dva roky.
Za poslední dva roky se můj život změnil. A hlavně k lepšímu. Konečně jsem poznala lidi, se kterými ráda trávím čas a kteří rádi tráví čas se mnou. Může se s nimi bavit o čemkoliv a oni se zase můžou o čemkoliv bavit se mnou. I to, že bydlím jinde, než jenom doma a studuju předmět, který mě zajímá, tomuto pocit prospělo.
Samozřejmě to není stoprocentní spokojenost, protože té asi nikdy nedosáhnu, protože vždy bude něco, co by mohlo být lepší a tak. Ale poslední dva roky byly asi ty nejlepší roky mého života a nyní jsem nejvíce se svým životem spokojená.
Takže buď je to tohle, nebo když jsem byla ještě malé škvrně.
 


chybí mi to | 30 days challenge

4. listopadu 2017 v 20:17 | Katlyn |  30 days challenge
Omouvám se, že jsem nenapsala článek dříve. Bohužel jsem měla příliš mnoho povinností do školy, takže jsem neměla čas věnovat se blogu. Ale teď by to už mělo být lepší, takže se můžu zase začít věnovat blogu.


DEN DEVÁTÝ - napiš o něčem, co ti chybí
Je mnoho věcí, které mi chybí v mém životě. Od těch maličkostí, jako jedna oblíbená gumička, kterou se mi povedlo dávno ztratit, až po ty velké jako lidé, kteří zmizeli z mého života. Ale poslední dobou jsem si stále jistější tím, co mi chybí nejvíce. Je to ta bezstrarostnost dětství.
V té době byly jediné věci, co mě trápily, rozbité hračky nebo jedna špatná známka. Nyní jsem pořád ve stresu. Poslední dobou mám pocit, že není den, kdy bych nebyla z něco vystresovaná, kdy bych se nebála, že se něco pokazí, že na něco zapomenu a podobně. Když byl člověk malý, tak ho takové věci netrápily. Neřešil pořád, jestli už má zařízené bakalářky, brigády. Jestli náhodou nemusím něco zaplatit. Jestli nemusí něco nakoupit, V té době byla moje jediná starost, na co si budu ten den hrát. V té době se o všechno starali rodiče a já jsem o takových povinnostech neměla ani tušení. A najednou jsou tyto povinnosti jedinou věcí, na kterou myslím 24 hodin denně. Ano, bezstarostnost mi hrozně chybí.

zimní únava | ze zaprášeného šuplíku

31. října 2017 v 14:00 | Katlyn |  poems

Název: Zimní únava
Datum sepsání: 14. prosinec 2014

Za okny padá vločka za vločkou
a já v křesle sedím zachumlaná,
před sebou talířek s polévkou horkou,
která pomalu vychládá.